Přečtěte si slova univerzitního profesora Jana Filipa z jeho rozkošné knížky o archeologii Českého ráje, kde píše o autorovi vykopávek v jeskyňce u Kacanov: Tehdy jsem poznal mladého amatéra L. Jisla z Turnova, který po válce ze záliby přešel k vysokoškolskému studiu pravěku a s druhým členem mého semináře (Františkem Proškem-pozn.autora) provedl výzkum jeskyň (...) na Hruboskalsku.

Už určitě věříte, že tehdejší bankovní úředník Lumír Jisl nepochybně ob­jevil dosud neznámou jeskyňku. Proč ale zaměnil solidní zaměstnání za dráhu vědce? Pravděpodobně chtěl být výzkumníkem, objevovat minulost. Jak to ten­krát asi bylo? Mladý Lumír Jisl s kamarádem se pravděpodobně vyzbrojil pol­ním rýčem, vzal si motyčku na řípu, košťátko, určitě i fotoaparát a začal kopat. Hluboko to nemuselo být, snad stačilo jen půl metru, až narazil na větší množství uhlíků. Očistil je košťátkem a dovtípil se, že se prokopal k jakémusi starému ohništi. Dál pátral v jeho okolí se snahou najít pazourky či zlomky keramiky, aby mohl určit stáří ohniště. Což se mu také podařilo. Nalezl je a do turnovské­ho muzea daroval zlomky větší nádoby, zásobnice, která měla vyhlazený povrch a v podhrdlí plastickou lišku. Až Jan Filip určil stáří hrnce do 9.-6. století př. n. l.

K čemu jeskyňka s keramickou zásobnicí v pravěku sloužila? Těžko mohu odpovědět přesně, protože to s jistotou nevím... Nejspíše ke kultovním ob­řadům, méně pravděpodobně jako sezónní sídlo člověka. Nejbližší známá ves­nička lidí popelnicových polí z doby, kdy byla zhotovena zásobnice, ležela až u břehu Jizery ve vzdálenosti vzdušnou linií málo přes 5 km.

(Lit. Filip 1947, 188, 209)

                         

zdroj:  Český ráj očima archeologie, Jiří Waldhauser